STAROZÁKONNÍ LAZAR PATŘIL K LIDEM, jimž Ježíš údajně zachránil život. Znal se s ním a jeho rodinou, a když jednoho dne zjistil, že čtyři dny před jeho návštěvou zemřel, nechal odvalit kámen, zakrývající vstup do skalního (jeskynního) hrobu, zavolal na něj, a on vyšel ven. Podle lékařů se však u Lazara pravděpodobně jednalo nikoliv o skutečnou smrt, ale o strnulost či o velmi hluboké bezvědomí připomínající smrt v důsledku těžké psychózy, či požití drog, posthypnotického spánku apod. Každopádně šlo o stav, při němž byly životní funkce pouze omezeny na minimum, což údajný léčitel Ježíš rozpoznal, takže efekt měl zaručen. Jinak řečeno z odborného hlediska dokázal uzdravovat výlučně lidi trpící psychosomatickými chorobami, tedy chorobami souvisejícími s psychikou. (Dokončení příště.)