PRVNÍ ZMÍNKY O ODVÁŽLIVCÍCH, kteří se v blíže neidentifikovaných přístrojích podívali pod vodní hladinu, se prý zachovaly již z doby před desítkami tisíc let. Na mezopotamské hliněné tabulce zhotovené kolem roku 2000 let př. n. l. je zachycen člověk pohybující se pod vodou a v 9. století př. n. l. psal o potápěčích Homér. V dobách míru lidé využívali potápění k rybolovu, sběru mořských řas, mušlí, hub a perel, zatímco starověcí vojenští historici popisovali potápěče útočící pod hladinou na nepřátelské lodě; k dýchání jim sloužily stvoly rákosu. V přístavech kolem Středozemního moře byly stanoveny odměny potápěčů podle toho, v jaké hloubce pracovali; například za vyzvednutí nákladu z hloubky 3,5 m dostal dotyčný jednu třetinu jeho ceny a za práci v hloubce 7 m získal až polovinu ceny nákladu.