VÍTE, JAK SE STAŘÍ ŘÍMANÉ SNAŽILI VRAŽDIT SLOVEM? O víře Římanů v sílu slova svědčí mj. i tzv. prasečí přísaha využívaná při uzavírání dohod s cizinci. Boha Jova požádali, aby v případě, že by dohodu sami porušili, na ně seslal hněv s ještě větší silou, než s jakou zabili prase. To bylo na závěr této svérázné přísahy skutečně zabito ranou kamenem, což znamenalo, že kletba byla zpečetěna. Je zajímavé, že na kletby věřili lidé ještě koncem minulého století. Např. ve Walesu bylo zvykem psát jméno proklínané osoby na papír vložený do olověné truhly. Ta byla předána tzv. opatrovníkovi zaklínací studně, jenž ji – samozřejmě za příslušný poplatek – vhodil do vody. Při tom musel ovšem odříkávat zvláštním hlasem a zcela přesně text kletby. Již staří Římané totiž tvrdili, že je-li text modlitby jakkoliv pozměněn, ztrácí na účinnosti.