V 6. STOLETÍ N. L. BYL V KONSTANTINOPOLI (dnešním Istanbulu) postaven velký a monumentálně vyzdobený hipodrom pro 100 000 diváků, v němž se konaly sportovní závody. Ty byly zařazeny do dvorských ceremoniálů, v hledišti proto sedali místo fanoušků na vyhrazených místech členové císařské kamarily, oblečení v modrých či zelených oděvech a vykonávali funkci klaky, která bouřlivě vítala císaře. Byzantští císaři (kteří vykonávali funkci jak panovníka, tak hlavy byzantské, tedy protestantské církve) chránili tyto oblíbené závody vozů před ataky římskokatolické církve, jejíž někteří činitelé je na přelomu 2. a 3. století n. l. označovali je za nástroj ďábla, a bílý šátek, jímž se závody zahajovaly, za symbol ďábla svrženého z nebes. Tato forma zábavy se utlumila v době, kdy Konstantinopolis obsadili křižáci a zanikla poté, co město dobyli Osmani neboli Turci.