(Dokončení.) POUŽÍVALI LUKY, KTERÉ ODBORNÍCI NAZÝVAJÍ ASYMETRICKÉ REFLEXNÍ, které se zhotovovaly z ohebného dřeva, rohoviny, zvířecích šlach, lepidla, hedvábí a laku, měly dvojí vytvarování do oblouku a středová část byla zesílena plochými kostmi. Při dostřelu na 70 m mohl bojovník mířit velmi přesně, ovšem dostřel na 250 m byl samozřejmě na úkor přesnosti. Šípy vyznačující se velkou razancí byly zakončené železnou špičkou a otvorem v dříku, který způsoboval různé pískání, jímž velitelé vydávali svým vojákům rozkazy, kterým nepřítel nemohl rozumět. Hunové spoléhali na to, že se dokázali bleskově vynořit, vydrancovali, co se dalo, a stejně rychle opět zmizeli. Tyto výpady byly jejich zaměstnáním, jehož se nemínili vzdát; koneckonců nic jiného neuměli a navíc se jim dlouho nikdo neodvážil postavit na odpor.