PRO HUNY BYLI NEJDŮLEŽITĚJŠÍMI TVORY jejich houževnatí a rychlí koně, jichž míval každý několik a za jízdy je střídal; navíc koníci byli nenároční, dokázali si nalézt potravu i pod sněhem, takže Hunové mohli bojovat i v zimě. Sedali na nich prý „jako přikováni … Ze svého koně kterýkoliv příslušník tohoto národa nakupuje a prodává, jí a pije, skloněný k úzké šíji svého zvířete spí hlubokým spánkem. Je-li potřeba poradit se o důležitých záležitostech, radí se všichni společně v tomto postoji“. Ani kentaurové prý nebyli s koněm více srostlí než oni. Sedlo tvořené dřevěnou kostrou měli hunští jezdci vpředu i vzadu vyvýšené, takže výrazně zvyšovalo stabilitu jezdce při všech způsobech jízdy. Používali také primitivní třmeny, které měly podobu kožených bandáží, o něž se jejich nohy opíraly; i to jim však umožňovalo v sedle se vztyčit a střílet na všechny strany.
(Dokončení.)