SE SVÝM PROTIVNÍKEM SE ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN (1799—1837) sešel při souboji 27. ledna roku 1837 v 17 hodin v Petrohradě za Černou říčkou na místě chráněném keři před nezvanými zvědavci. Jako první střílel Francouz, ruský básník padl k zemi, ale vzápětí se vzepřel a vystřelil. Věřil, že soka zastřelil, ale kulka se zarazila o knoflík, takže utrpěl pouze škrábnutí, zatímco Puškin krvácel z podbřišku. Řadu let se přetřásala otázka, zda musel zranění podlehnout, nebo mohl být zachráněn. Na první pohled se může zdát, že vinu na jeho smrti nesla lehkomyslnost: na místě souboje nebyl přítomen lékař, přistaven nebyl ani vůz, který by ho šetrně odvezl (Puškin musel absolvovat 7, 5 kilometrovou cestu s krvácejícím zraněním v obyčejné bryčce), a navíc byl uložen doma, kde ho teprve za hodinu ošetřil lékař, který však naznačil, že jeho stav je beznadějný. Málo je známo, že kvůli silným bolestem se Puškin pokusil o sebevraždu.
(Pokračování.)