OHŇOVOU ZEMI, KDE JE ZIMA, VÍTR, BOUŘE, neprostupné hory a drsná příroda, obývali Indiáni již asi před 10 000 lety. Byli lovci a rybáři, a jejich způsob života se po tisíciletí příliš nezměnil. Ohňová země dostala název podle toho, že zde žijící Indiáni mívali ve svých člunech malý oheň, který rozdělávali pomocí pyritu. Lidé pojídali bobule, kořínky, horké či polosyrové měkkýše, a ježovky, pro něž se ženy musely potápět do několikametrové hloubky, ale i jeleny, lišky (prý nechutné), netopýry, plazy a myši. Samozřejmou součástí jejich jídelníčku byly ryby a další mořská zvířena. Dopouštěli se i lidojedství, ale jen tehdy, když přišlo období zoufalého hladu. Nejprve zabíjely staré ženy, teprve pak psy – ti jim totiž pomáhali stopovat zvěř a chytat vydry. Jejich vigvamy připomínaly – jak napsal Charles Darwin – kupky sena, tvořilo je několik ulomených, do země zaražených větví a halabala pokrytých několika svazky trávy a rákosí. Stavba trvala necelou hodinu, ovšem bydlívali v ní obvykle jen několik dní, protože se museli často stěhovat kvůli potravě.