BABYLOŇANÉ BYLI OBDIVUHODNÝMI VĚDCI. Díky nim má – ač počítáme v desítkové soustavě – naše hodina 60 minut, minuta 60 vteřin, náš týden má 7 dní a měsíc 4 týdny, umíme vypočítat plochu trojúhelníku, pravoúhelníku a kosoúhelníku, údajně dříve než Pythagoras (580—500 př. n. l.) prý věděli, že plocha čtverce nad přeponou pravoúhlého trojúhelníku se rovná součtu ploch čtverců nad oběma odvěsnami, umocňovali na druhou a na třetí a zvládali i odmocniny. Vynalezli kolo, naše názvy mnoha hvězd a souhvězdí i jména souhvězdí zvířetníku (např. Lev, Váhy či Štír) jsou překladem z jejich jazyka, v lékařství správně definovali žloutenku jako poruchu činnosti žlučníku a jater, znali nakažlivost malomocenství, při dalekozrakosti či krátkozrakosti aplikovali křišťálové čočky, zavedli nápravný tělocvik i dietní stravu a připravovali léky například z pavučin a z jeleního paroží – což rozhodně nebyla pochybná léčiva. Pavučiny od některých pavouků totiž podle současných lékařů obsahují antikoagulační látky (tj. látky zabraňující srážení krve), a proto je ještě v 19. století přikládaly babky kořenářky na hnisavé rány; věděly totiž, že dokud se hnis tvoří, je vhodné, aby se rány nezacelily. Kromě toho na pavučinách žije druh plísně produkující antibiotikum podobné penicilinu. Když se někdo pořezal, zabalil postižené místo ihned pavučinou, která zastavila krev a ránu prý i dezinfikovala.