VÁLEČNÝ SLON JE OZNAČENÍ PRO CHOBOTNATCE VYCVIČENÉHO v rámci možností tak, aby na pokyny poháněče (mahauta) sedícího na jeho krku zasahoval do bitev a vyvolával svou přítomností strach mezi nepřátelskými vojáky. Na zádech slona bývala upevněna dřevěná plošina pro lučištníka a metače kopí. Protivníci ovšem poměrně brzy přišli na to, že když použijí oheň, silný hluk či chrochtající prasata, nebudou si před slony jisti ani jejich „páníčkové“; navíc před zápachem slonů zděšeně prchali i váleční koně obou stran. Římané bojové slony znali, neboť sedmdesát let před Hannibalem, tedy roku 288 př. n. l., s nimi přišel do dnešní Itálie severořecký vojevůdce Pyrrhos z Épeiru, a s jejich pomocí nad nimi zvítězil ve dvou bitvách. Prohrál teprve poté, co Římané zjistili, jak lze tato zvířata vylekat. Zatímco využití slonů jako takových se datuje do doby kolem roku 4000 př. n. l., pro vojenské účely byl nasazen v Indii přibližně v roce 1100 př. n. l. a o něco později v Číně. V Evropě to se slony zkoušeli Peršané, Řekové a Římané, ale jejich využívání zde netrvalo dlouho, zatímco v Indii byla tato mohutná zvířata vydatnými pomocníky ještě v novověku.