TRADUJE SE, ŽE ARCHIMÉDÉS (287—212 př. n. l.) zapaloval římské lodě pomocí zrcadel. V roce 1973 se to pokusil ověřit jistý řecký vědec, jenž k tomu použil pomůcky, jaké mohly být k dispozici ve 3. století př. n. l. Došel k závěru, že využití odrazu slunečních paprsků pomocí zrcadel zaměřených do jediného bodu na lodi mohlo skutečně za jistých podmínek způsobit její vzplanutí. Použil 70 měděných zrcadel o rozměrech 1,5 krát 1 metr, zaměřil je ze vzdálenosti 50 metrů na model římské válečné lodi z překližky, která začala během několika sekund hořet. Další praktická zkouška se konala roku 2005, kdy na dřevěný model lodi bylo zaměřeno 39 čtverečních metrů zrcadel; tentokráte se pokus zdařil pouze tehdy, když bylo nebe bez mráčku a loď se asi deset minut nepohybovala. Závěr tohoto experimentu vyzněl v tom smyslu, že vhodnější by bylo zapálit nepřátelské lodě například zápalnými šípy či ještě lépe Archimédovým parním kanonem. Ten by podle současných vědců dokázal vystřelit asi šestikilogramové projektily rychlostí okolo 60 metrů za sekundu na vzdálenost až 150 metrů.