ŘÍMANÉ SE VĚNOVALI CHOVU VČEL, a snad v každé usedlosti stály včelí úly, o jejichž obyvatelky se starali zejména otroci. Oblíbené byly úly z korku, jehož zdrojem byly korkové duby, či včelí příbytky zabudované do zdí budov; některé byly přístupné pouze z jedné strany, jiné jak zvenku, kudy včely vylétaly ven, tak z domu, odkud bylo možné do úlu zasahovat. Římští vojáci se medem posilovali před bojem (zatímco po něm využívali k léčbě zranění účinků propolisu) a při hostinách si ho oni i civilisté přidávali do vína; tento „koktejl“ byl považován za všelék. Římské hospodyňky míchaly med s moukou a vonným kořením a pekly z něj v hliněných formičkách perníčky. Nejstarší recept na medovinu pochází od římského spisovatele Plinia Staršího (23—79), je z roku 77 n. l. a zní: smícháme tři díly odstáté dešťové vody s jedním dílem medu, a ponecháme 40 dní na slunci.