JE ZAJÍMAVÉ, ŽE KDYŽ OBYVATELÉ ITALSKÉ PISY budovali v letech 1173—1372 podle Babylonské věže svoji necelých 60 metrů vysokou, dodnes proslulou šikmou věž, dali jí půdorys ve tvaru kruhu. Podle historiků k tomu došlo proto, že Evropa neznala mezopotamskou historii a zapomněla na informace řeckého historika Hérodota, který Babylonskou věž viděl na vlastní oči a v jejím popisu uvedl čtvercový půdorys. Babylonská věž zachycená v pražské Velislavově bibli ze 14. století zase vypadá jako dvouposchoďový dům, andělé z ní shazují zedníky a Hospodin se snaží holí vylomit jednu cihlu. V 15. století ve Francii vznikl obraz zachycující věž v blízkosti velblouda s nákladem a v sousedství větrných mlýnů tyčících se na okolních vršcích; pracuje na ní asi 200 dělníků, kteří mají k dispozici lešení. Nejznámější je ovšem dílo Pietera Breughela st. z roku 1563, který věž pojal jako neobyčejně mohutnou stavbu kruhového základu; nechal se prý inspirovat římským Koloseem, které zvětšil do šířky i výšky. V dalších staletích vznikala vyobrazení připomínající již technické nákresy.