JE ZNÁMO, ŽE BOŽENA NĚMCOVÁ (možná 1820—1862) ve své „Babičce“ věnovala pozornost stříbrnému tolaru, který dostala od císaře Josefa II. její babička ještě jako svobodná dívka, když pomáhala donést jedné starší tkadleně doma utkané houně zákazníkovi, bydlícímu nedaleko pevnosti Josefov, jejíž výstavbu si přijížděl císař občas zkontrolovat. V knize není setkání budoucí babičky Novotné s modrookým císařem datováno, ale pokud k němu skutečně došlo, jednalo se s největší pravděpodobností o stříbrný tolar o průměru 40—41 mm a váze 28,06 g, ražený od roku 1765. Podle některých pramenů však prý tuto historku autorka zřejmě převzala z knížky moravského buditele Tomáše Fryčaje (1759—1839) vydané roku 1807, kde možná figuroval další Josefův tolar ražený od roku 1788. (Tolar se rovnal dvěma zlatým a obě mince známe z písničky „sekyra je za dva zlatý a topůrko za tolar“, což značilo, že oba výrobky jsou stejně drahé.)