CUKROVÁ ŘEPA byla podle řeckého lékaře Hippokrata (460 př. n. l.—380 př. n. l.) vhodnou potravinou pro nemocné, ale jinak byla považována za součást jídelníčku nanejvýše otroků a dobytka. Na její „sladkost“ upozornil roku 1605 Francouz Olivier de Serres, který povařením kořenů řepy rostoucí divoce na mořském pobřeží získal šťávu chutnající stejně jako sirup z cukrové třtiny. Německý chemik François Charles Achard vyšlechtil ve Slezsku odrůdu zv. slezská bílá, kterou pěstoval nedaleko Vratislavi a roku 1802 založil první řepný cukrovar. Krátce nato zasáhl do „cukrové“ historie Napoleon. Během válek, které vedl (v letech 1807—1815) bylo totiž přerušeno obchodní spojení Anglie a USA, což znamenalo stop pro import třtinového cukru a naopak zelenou pro jeho řepného „kolegu“.