V DNEŠNÍ KOSTARICE A NOVÉM MEXIKU byly nacházeny žulové koule o průměru až 2 metry, vážící až 16 tun, o nichž tamní lidé věřili, že buď přinesli na Zemi mimozemšťané, nebo je jejich lidští tvůrci zhotovovali tak, že na vybraný kámen použili směsi rostlin, které ho změkčily, takže svou konzistencí připomínal máslo a tudíž byl snadno opracovatelný do kulovitého tvaru. Podle odborníků jsou některé žulové koule přírodního původu, a některé byly skutečně opracovány lidskou rukou. Ty první dostaly takovýto tvar díky exfoliaci, což je kulovité zvětrávání, k němuž dochází v oblastech s velkými teplotními rozdíly ve dne a v noci; horniny se „rozpadají, vnější zvětralé obaly se svlékají jako slupky cibule a nakonec zůstane kulovité nezvětralé jádro“. Žulové koule, opracovávané podle dřevěné šablony zřejmě v letech 600 až asi 1000, nesou stopy po úderech; např. čedičové se opracovávaly sopečným sklem neboli obsidiánem a ohlazovaly pískem. Mnohé koule lidé v novověku rozbíjeli, neboť v nich hledali ukryté zlato.