PŮVODNÍ KŘIŽÍKOVA FONTÁNA, KTEROU ZNÁME z pražského Výstaviště, se poprvé zkušebně rozsvítila 24. května roku 1891 a od 28. května tu fungovala každý večer. I když obdobné „vodní zázraky“ byly v té době již instalovány v několika evropských městech, František Křižík přišel se zcela specifickým, vlastním řešením. Dna dolního a horního bazénu tvořila silná skla, pod nimiž byly umístěny regulovatelné obloukovky s parabolickými reflektory z hliníkového plechu, které osvětlovaly proudy vody stříkající z trysek. V dolním bazénu bylo šest „střiků“ osvětlováno šesti lampami, v bazénu horním osvětlovalo 16 lamp čtrnáct trysek rozmístěných ve dvou soustředných kruzích kolem jedné střední trysky. Vlastní osvětlení měly i tři vodopády tvořené vodou stékající z horního bazénu do bazénu dolního; každý z těchto vodopádů byl osvětlen dvěma lampami. Voda stříkala do výše několika desítek metrů a záři světelných zdrojů bylo vidět až ze Starého Města. Měnící se zabarvení tryskající vody zajišťovala různobarevná skla umístěná nad obloukovkami a vyměňovaná obsluhou v pravidelných intervalech. Veškeré osvětlovací zařízení – lampami a skly počínaje, přes aluminiové reflektory až po vybavení strojovny – pocházelo z dílen Křižíkova pražského závodu.