V PROSINCI ROKU 1784 BYLO ZŘÍZENO NEJHORŠÍ VĚZENÍ na území naší republiky v podzemní části Josefských kasemat na Špilberku. Pro doživotně odsouzené vězně tu vzniklo 29 kobek ze silných trámů a prken, k nimž byli přikováni. Nepronikalo sem světlo, nebyl sem přiváděn čerstvý vzduch, a odsouzenci odtud nesměli vyjít do konce svého života ani v případě onemocnění. Nesmělo se tu i topit, takže trestanci žili trvale ve vlhku a chladu a zakázáno bylo i svícení; lucerny či svíčky používali výhradně dozorci, a to pouze při prohlídkách komůrek. Ty byly vysoké 2—2,5 m, na šířku měřily možná 2 m, ale podle vyobrazení zločince polosedícího na pryčně byly široké pouze 1, 30 m a dlouhé možná 1 m. Řetěz, jímž byli nešťastníci přikováni, měřil na délku necelý metr, vážil přes 10 kg, a byl uchycen na další, půlmetrový, téměř čtyřkilogramový řetěz spojující nožní okovy. Další řetěz mívali tito lidé kolem krku či kolem pasu. Délka řetězů byla vypočítána tak, že se vězeň mohl položit na pryčnu a dosáhl rukou k ústům.