JEDEN VELKÝ ENERGETICKÝ OMYL se týká záběrů televizních a filmových kamer, které doprovázejí slova o škodlivosti uhelných elektráren pro životní prostředí – a přitom k vidění jsou mohutné věže vydechující neméně mohutná a k nebi stoupající oblaka. Energetici však spínají ruce a vrtí hlavami, protože vědí, že je tomu právě naopak. To, co divák málem s mrazením v zádech na obrazovce sleduje, jsou totiž nikoliv kouřové zplodiny, ale pouhopouhé vodní páry. A ty jak známo životní prostředí nejen neohrožují, ale v jistém smyslu mu pozitivně pomáhají. Naproti tomu to, co zásobuje vzduch škodlivými zplodinami, se line z komínů elektráren jako naprosto nenápadný a pro kameramany zcela nezajímavý proužek kouře.