(DOKONČENÍ Z 19. 11.) KDYŽ BYLY BAŤOVY ZÁVODY ZNÁRODNĚNY, byl penzionován, postaven před lidový soud a obviněn z kolaborace, ovšem v roce 1947 vyvázl. Tehdy se s manželkou přestěhoval ze Zlína do Prahy, ale po únoru se stali znovu středem pozornosti komunistů. Před Vánocemi roku 1948 byl odsouzen lidovým soudem ke třem letům těžkého žaláře a od nástupu k výkonu trestu ho zachraňoval pouze zhoršující se zdravotní stav, který sledoval mj. profesor Rudolf Jedlička (zakladatel Jedličkova ústavu). I v této době však H. Vavrečka pracoval (psal ekonomické úvahy, překládal), a navíc se věnoval vnukům Václavu (budoucímu prezidentovi) a Ivanovi. Když se však roku 1952 dozvěděl, že v rámci tzv. akce B má být jeho rodina vystěhována z Prahy, dostal srdeční záchvat, na nějž zanedlouho zemřel.