SVATÉ ČI JUBILEJNÍ ROKY vymyslel jako nový zdroj příjmů římskokatolické církve roku 1300 papež Bonifác VIII. (funkci vykonával v letech 1294—1303). Nabízel, že každý hříšník, který v takovémto roce přijde na 15 dní do Říma a každodenně se tam pomodlí v tamním kostele sv. Petra a Pavla, očistí se od svých hříchů a navíc bude „dán na roveň křižákovi“, který si užíval zvláštních výsad církve. Zájem o tyto dva „bonusy“ byl tak velký, že za poměrně krátkou dobu přebývaly v Římě až dva miliony lidí, což vedlo k tomu, že církev i majitelé zájezdních hostinců si přišli na obrovské zisky. Zpočátku se předpokládalo, že tato jubilea budou slavena jednou za sto let, ale již ve 14. století to bylo jednou za padesát a později za 25 let. Cílem bylo zčásti upevnit autoritu církve, ale především naplnit bezedné papežské pokladny.