LUKY SE VYRÁBĚLY NEJČASTĚJI z pevného pružného dřeva tisu, jilmu, jasanu, jeřábu ev. dřínu a na šípy se využívaly mladé výhonky či proutí jasanu, dubu nebo habru. Na dřík šípu se kvůli stabilizaci při letu přilepovalo v úhlu 120 0 peří, a to pomocí moučného lepidla, smůly nebo klihu, uvařeného ze šlach či zbytků kůže; nakonec bývala peříčka přivazována pevnou nití. Hroty šípů bývaly z kovaného železa. Z luku bylo možno vystřelit 10—12 krát za minutu, ovšem nesměl zvlhnout, protože v takovém případě se ohnul a už se nenarovnal; proti vlhkosti se proto natíral voskem či olejem. Tětiva byla zhotovována ze lněných či hedvábných nití nebo žíní (pružné šlachy se příliš nepoužívaly, neboť se vytahovaly, což bylo samozřejmě nežádoucí) a natírala se voskem.