JIŽ V 9. STOLETÍ ZNALI ČEŠTÍ KOVÁŘI techniku sváření a tvarování. Na dvorech českých feudálů pracovali tzv. ministeriálové, kteří zhotovovali nebo opravovali kovové nářadí. Dělili se na štítaře, nožíře, nožidelníky (nůžkaře), lučníky či – jak napsal Kosmas – fabri armorum neboli zbrojíře. Materiál k výrobě železných předmětů jim dodávali ferrariové neboli železníci, kteří většinou sídlili u lesů, aby měli poruce dostatek dřeva pro výrobu dřevěného uhlí v milířích, nezbytného pro tavbu železné rudy.