DÝKY BÝVALY VE STŘEDOVĚKU POUŽÍVÁNY TŘEMI ZPŮSOBY. Ten první spočíval v tom, že ji bojovník držel v levé ruce a odrážel s její pomocí rány protivníků místo štítu například tehdy, když se mu štít rozštípl. Výhodou bylo, že jí bylo možno máchat mnohem rychleji, než velkým štítem, ale nevýhoda spočívala v tom, že nedokázala odrazit těžké zbraně jako například sekyru. Druhým způsobem využití dýky bylo její nasazování v bojové skrumáži, kde nebylo místo na používání dlouhé zbraně a kdy tato krátká zbraň prorážela protivníkovu zbroj; tehdy bývala používána dýka s trojbokým průřezem čepele, která se nesnadno zlámala a umožňovala koncentrovat na jedno místo značnou sílu; bojovník ji držel tak, aby čepel měl u malíkové strany pravé ruky. Takto upravená dýka způsobovala ránu, která dlouho krvácela. Podle odborníků bojovník postupoval tak, že hlavu nepřítele sklonil levačkou tak, že mu dýkou mohl zasáhnout záda, a to v místě levé lopatky! Třetí způsob středověkého používání dýky spočíval v tom, že se stávala zbraní, jíž byl zraněný protivník ležící na zemi dobit. Zásah býval veden buď průzorem přilby, nebo mezerou mezi pláty zbroje.