KDYŽ ROKU 1295 VÁŽNĚ ONEMOCNĚL ALBRECHT HABSBURSKÝ, římský král a rakouský i štýrský vévoda (1255—1308), lékaři došli k závěru, že mu byl podán jed, rozhodli se pro drastickou, ale tehdy běžnou léčbu: pověsili ho za nohy, protože věřili, že tím zabrání šíření otravy v organismu a zajistí, že jedy z jeho těla vyjdou. Albrecht sice přežil, ale kvůli této metodě mu osleplo jedno oko. Důvodem byl fakt, že po zavěšení vedl zvýšený tlak v žilním systému hlavy a samozřejmě i oka k odchlípení sítnice (subarachnoidálnímu krvácení) a tím k nevratné ztrátě světločivných buněk (tyčinek a čípků). Oko, které takto osleplo, mělo (zřejmě kvůli aterosklerotickým změnám) chatrnější cévy.