FRANCESCA PETRARKU, ITALSKÉHO SPISOVATELE A BÁSNÍKA (1304—1374) , známe především jako přítele Karla IV., s nímž se setkal zřejmě poprvé v Itálii, kde Petrarca v letech 1353 – 1354 působil v diplomatických službách milánského kardinála Giovanniho Viscontiho, a když kardinál zemřel, nastoupil u jeho synovce Galeazza II., spoluvládce Milána. Z této doby se zachovala korespondence s českým králem Karlem IV., jemuž básník napsal 14 dopisů, zatímco z Pražského hradu mu jich přišlo pouze pět. V české metropoli pobýval Petrarca od února do července 1356, věnoval se diskusím se vzdělanci Karlova dvora (arcibiskupem Arnoštem z Pardubic, kancléřem Janem ze Středy apod.) a samozřejmě si vymezil dostatek času i na českého krále. Kromě jednání se procházeli v Andělské zahradě, o níž se prý Petrarca přičinil a která byla nazvaná podle Angela, dvorního apotékáře Karla IV.; nacházela se nedaleko pražského Václavského náměstí (v ulici Politických vězňů, konkrétně v místě pasáže Jiřího Grossmana).
Bylo by ovšem omylem se domnívat, že Karel IV. a Francesco Petrarca byli blízcí přátelé, které pojily společné zájmy a názory; ve skutečnosti tomu bylo z velké části naopak. Petrarca totiž českého krále a od roku 1355 císaře Svaté říše římské žádal, aby Prahu učinil centrem antického římského impéria, což Karel IV. odmítl, protože – jak říkal – antika patřila starověku, zatímco on žil ve středověku a tato kombinace by podle něj byla odsouzena k „bezživotí“.