O LÝKOVÝCH STŘEVÍCÍCH PŘEMYSLA ORÁČE, uložených údajně v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, napsal během 1. světové války ve fejetonu Eduard Bass otištěný v Právu lidu: „…je zajímavo, že ty střevíce … se uchovávaly jako vzácná památka v královské klenotnici. Teprve za Josefa II. opustily Hrad, když zbytky královských sbírek byly v květnu 1782 prodány v dražbě. Tehdy si stručně poznamenal Pelcel (Fr. M. Pelcl, český osvícenecký historik a jazykovědec, žijící v letech 1734—1801 – pozn. aut.), že střevíce vévody Přemysla koupil pan z Bienenberka. (Karel Josef rytíř Biener z Bienenberka 1731 –1798 – pozn. aut.). Tento vynikající vojenský technik, administrativní organizátor a zároveň milovník historie, měl velkou sbírku starožitností. Zemřel v Praze v lednu 1798, nedočkav se dekretu, kterým jej František II. (český král František I. a římský císař František II.) za jeho zásluhy povýšil do stavu panského. Jeho sbírky koupil po jeho smrti známý tiskařský magnát pražský Josef ze Schönfeldu, který je po čase odvezl do Vídně, kam se nakonec přestěhoval. Tam pak jeho dědicové později jeho sbírky rozprodali a nikdo si nevzpomněl, že mezi nimi, v souboru bienenberkovském, jest i ono vzácné kuriózum české historie.“ Fejeton končí větou: „A velmi by nás zajímalo, neví-li snad náhodou některý z našich čtenářů, kam se Přemyslovy střevíce ve Vídni poděly.“