ČELEDNÍ ŘÁD BYL ZEMSKÝ ZÁKON upravující poměr čeledi k hospodáři. V českých zemích byl ustanovován mnoha zemskými a císařskými nařízeními, z nichž poslední byl platný pro Prahu z roku 1857 a pro ostatní obce z roku 1866. Podle tohoto řádu mohly být děti pronajaty pouze s povolením rodičů, ev. poručníků, manželka mohla být najata jen se souhlasem manžela, nájemná smlouva byla ústní a její hlavní podmínkou měla být poctivost na obou stranách. Čeledín měl za povinnosti pracovat, za práci měl dostávat odměnu, bylo zakázáno jeho týrání, poškozování zdraví či vyhánění bez mzdy; čelední řády určovaly, za jakých okolností může dojít k výpovědi. Každý čeledín musel mít čelední knížku, kterou v Praze předkládal policejnímu ředitelství a bez ní nemohl být přijat; na venkově ji předkládal starostovi obce. Čelední řád byl zrušen v letech 1919—1920.