PEPŘ ČERNÝ JE POPRVÉ ZMIŇOVÁN V INDICKÝCH VÉDÁCH, které ho doporučovaly jako prevenci proti nejrůznějším nemocem, na posílení vitality a paměti. Stačilo umlít sedm semen indického černého pepře, přidat půl kávové lžičky medu, směs nechat 2 minuty v ústech a pak polknout. Čtvrt hodiny před tím ani potom se nesmělo nic jíst ani pít. Pepř se postupně stal léčivkou i kořením, což obojí využívali staří Řekové a Římané, od nichž se toto koření rozšířilo do celého Středomoří; prvním Evropanem, který na vlastní oči spatřil pepřovník, byl údajně benátský cestovatel Marco Polo. Ještě v 16. století byl pepř vyhrazen jen bohatým Evropanům a doslova se vyvažoval zlatem. Pepřilo se všechno - ať to chutnalo či ne - a všechno došlo tak daleko, že nadměrnou konzumací pepře se vysvětlovalo vymírání některých starých rodů, protože prý redukoval reprodukční schopnosti jejich příslušníků. Lidové léčitelství doporučovalo pepř mj. na špatné trávení zejména tuků, ovšem lidé s nemocným žaludkem by měli konzumaci pepře zkoušet od malých dávek. Nadměrná konzumace tohoto koření může vyvolávat bolest hlavy a neklid.