O TOM, ŽE FRESKA ZV. POSLEDNÍ SOUD bude zdobit oltářní stěnu římské Sixtinské kaple, rozhodl papež Klement VII. Poté co ji Michelangelo Buonarroti (1475—1564) představil dne 31. října 1541 veřejnosti, ozvaly se hlasy, že velké množství neoděných postav vyvolává pohoršení. (Byl to prý právě Michelangelo, u jehož děl byl poprvé použit nechvalně známý fíkový list.) Zabýval se tím i tridentský koncil, zasedající v letech 1545 až 1563, a ten rozhodl, že po Michelangelově smrti musí nahotu zakrýt bederní roušky. Kvůli tomu byl najat jeden z jeho žáků – Danielle da Volterra, jemuž se začalo říkat v překladu „kalhotkový malíř“ či „plínkař“. Poté, co byla v letech 1980—1990 freska zrestaurována, byly bederní roušky odstraněny.