NA PRVNÍ POHLED SE ZDÁ, ŽE SLOVO „PSANEC“ ve smyslu vyhnanec souvisí se psem, jehož vyhánění do nepohody je příslovečné. Není to však pravda. Tento výraz byl odvozen od slovesa „psáti“ a vznikl počátkem 15. století, kdy došlo k významné změně v přístupu ke svévolným mstám. Až dosud platilo, že kdo druhému vyhlásil válku či nepřátelství, zdůvodnil a omluvil tím jakékoliv násilí na něm či jeho majetku. Po oné změně to přestalo platit, a kdo se tomu nechtěl přizpůsobit, ten byl „psán“, tj. jeho jméno bylo zapsáno do veřejně přístupného seznamu. Tím byl postaven mimo zákon, takže ho kdokoliv mohl zabít, jeho nemovitý majetek propadl králi a movitý si obvykle rozebrali sousedé. Výraz „psanec“ souvisí s latinským slovem „proscriptio“ neboli „písemná vyhláška“, „vyhláška za psance“. Pokud obyvatel římské říše psance udal, dostal část jeho majetku.