(Dokončení z 27. 4.) REVOLUČNÍ VLÁDA DALA NA TO KONTO VYTISKNOUT a Pařížanům rozdat tisíce letáků s Rougetovým textem, který za ni dostal jako honorář „dvoje housle včetně dvou smyčců a dvou příslušných k tomu futrálů“. Píseň se stala francouzskou státní hymnou dne 14. července 1795, ale Napoleon ji zakázal údajně proto, že Rouget v mládí miloval jeho budoucí manželku Josefinu. Štěstí na autora francouzské hymny nečekalo ani ke konci života. Nejprve skončil kvůli pěti stům franků ve vězení pro dlužníky (naštěstí za něj přátelé dluh zaplatili), krátce na to ho ranila mrtvice (díky petici byl amnestován a dostal malou penzi) a roku 1836 napůl slepý zemřel. Jeho poslední slova prý zněla: „Rozezpíval jsem svět, a teď umírám.“ Na jeho pohřbu zazněla Marseillaisa, byť v té době byla zakázaná. Píseň byla rehabilitována roku 1875, kdy ji francouzský parlament prohlásil za francouzskou státní hymnu a jemu byl roku 1916 vypraven státní pohřeb. Rakev s jeho ostatky byla vezena od Triumfálního oblouku na dělové lafetě do pařížského Chrámu armády (kde byl pochován i jeho nepřítel Napoleon). Marseillaise zůstala hymnou – s výjimkou let 1940—1944 – dodnes. O jejím textu se říká, že zarputile vzdoruje překladu, takže není divu, že se dočteme různé české varianty.