KAPESNÍKU JE DVA A PŮL TISÍCE LET. První zmínky o tomto specifickém kousku látky pocházejí z Egypta z doby asi 500 let př. n. l., kdy ho využívali při obřadech kněží. Později sloužil v Orientě i starém Římě k utírání potu, případně – uvázaný před ústy – jako ochrana před nakažlivými nemocemi, a v další fázi se dopracoval k roli ubrousku při stolování; kvůli tomu býval vyšíván zlatem nebo zdoben třásněmi. Byzanc považovala kapesník za odznak hodnosti. V 15. století býval módním doplňkem zvaným fazzoletto (česky facalík) zámožných Italů, šířil se do dalších částí Evropy, býval vyráběn z hedvábí a zdoben krajkami či výšivkami. Francouzky ho začaly využívat i při seznamování. Postupně se objevil kapesník lněný, určený k „obsluhování“ nosu (ovšem rozhodně ho nepoužívali všichni) a v 16. století se k němu připojil bavlněný „příbuzný“ tmavých barev. Ten byl určen pro ctitele šňupacího tabáku a svým zbarvením měl maskovat tabákové skvrny.
Dokončení příště