POHŘEB ŽEHEM ZAKÁZAL ROKU 1889 COBY POHANSKÝ ZVYK papež Lev XIII., a římskokatolická církev se tímto zákazem řídila i poté, co ho v roce 1919 československé zákony oficiálně povolily. Roku 1921 byly stanoveny přesné podmínky tohoto způsobu pohřbívání i provozování krematorií; v Praze byla k tomuto účelu využívána jako první adaptovaná nová obřadní síň na Olšanském hřbitově. Zatímco evangelické církve akceptovaly pohřeb žehem již roku 1898, římskokatolická církev ho označila za pohanský zvyk a trvala na tom, že urny s popelem nesmí být ukládány na hřbitovech, které spravovala. Roku 1926 sice instituce Svatého Officia prohlásila, že pohřeb žehem nemusí být bezpodmínečně odsouzeníhodný a za jistých okolností je ochotna ho připustit. Nejvyšší správní soud dne 15. října roku 1936 rozhodl, že uložení urny musí být možné na jakémkoliv hřbitově, což římskokatolická církev akceptovala teprve roku 1969.