DNEŠNÍ ZAJÍMAVOST ZAČNEME KONSTATOVÁNÍM, ŽE NENÍ OLŮVKO JAKO OLŮVKO. Původně se skutečně používaly olověné tyčinky, s nimiž se psalo a kreslilo na papír či papyrus a které zanechávaly černou či olověně šedou čáru. Podle chemiků jde o molybdenit- sulfid molybdenu s chemickým vzorcem MoS2, jehož název pochází z řeckého slova „molybdos“, tj. „obsahující olovo“. Některé své kresby vytvořil právě olůvkem Leonardo da Vinci. Měkké olůvko poměrně dlouho vítězilo nad tuhou, která se drolila a špinila ruce a například Keltové ji po umletí přidávali do hlíny, z níž vyráběli černé keramické nádoby. Teprve když se počátkem 19. století začala míchat mletá tuha s jílem, mohla vzniknout tužka, která byla drahá a tak se ještě dlouho používaly levnější kaolinové tyčinky, jimž se ze setrvačnosti (a nesprávně) říkalo olůvko a psalo se s nimi na břidlicové tabulky; protože tabulky byly černé, stopy skutečného olůvka by na nich nebyly vidět.
JELIKOŽ WEBZ, KDE MÁM TYTO WEBOVÉ STRÁNKY, BYL ŘADU DNÍ OZNAČOVÁN ZA NEBEZPEČNÝ, NEZAVĚŠOVALA JSEM ZAJÍMAVOSTI; DNES, KDY SE PODEZŘENÍ UKÁZALO JAKO NEOPODSTATNĚNÉ, JSEM ZAVĚSILA DUBNOVÉ ZAJÍMAVOSTI AŽ K DNEŠNÍMU DNI. BUDU PŘECHÁZET SE SVÝMI STRÁNKAMI K JINÉMU SERVRU, COŽ BUDE VČAS AVIZOVAT ZPRÁVA UMÍSTĚNÁ V ÚVODU MEZI NOVINKAMI. STANISLAVA JAROLÍMKOVÁ