PRVNÍ RUSKOU HYMNOU BYLA OD ROKU 1791 do Velké vlastenecké války píseň oslavující Kateřinu II. (1729—1796), zpívaná na tehdy populární melodii britského „Good Save the King“ či „Good Save the Queen“. V roce 1833 začal text pro změnu vyzývat boha k ochraně cara Petra I. (1689—1725). Od VŘSR byla do roku 1922 ruskou hymnou Marseillaise (viz 27. a 30. 4.), kterou po vzniku SSSR (tj. v onom roce 1922) nahradila Internacionála (viz květen). Ta sloužila coby ruská hymna až do roku 1943, kdy Stalin došel k názoru, že dělníci už mají vybojováno vše, co si přáli, a nařídil změnu hymny. Práce na ní probíhaly za jeho dozoru v druhé polovině onoho roku (v soutěži zvítězili z dvaceti spisovatelů a skladatelů dva váleční novináři coby autoři textu, kapitán Sergej Vladimirovič Michalkov a major Gabriel Ureklian, a coby autor hudby byl vybrán Alexandr Vasiljevič Alexandrov). Poprvé se na veřejnosti rozezněla 1. ledna 1944 a za ruskou hymnu byla oficiálně prohlášena 15. března téhož roku. Bylo to ono známé „Sojuz něrušimij“ („nerozborný svaz“). Po Stalinově smrti v roce 1953 padlo rozhodnutí, že země potřebuje novou hymnu, ale nakonec se hrála ta stávající, ovšem beze slov. V roce 1977 se zpíval znovu původní, leč pozměněný text; S. V. Michalkov z něj vypustil zmínku o Stalinovi a vložil do ní slova „Leninova strana“. Když se v roce 1991 SSSR rozpadl, zmínka o jediném, mohutném svazu už neodpovídala skutečnosti a tak Jelcin zvolil pro Ruskou republiku vlastenecky laděnou „Patriotickou píseň“ Michaila Glinky, která ale neměla text. V prosinci roku 2000 se proto konal návrat k hymně A. V. Alexandrova a S. V. Michalkova s inovovaným textem.