LUIGI GALVANI, PROFESOR LÉKAŘSTVÍ na boloňské universitě prováděl pokusy s elektřinou, aby zjistil, jak ona síla působí na živé i mrtvé tělo. A protože jednou z jeho často používaných pomůcek byla žabí stehýnka, vešla do dějin. Když sebou poprvé trhla, byl si pan profesor jist, že má v ruce důkaz existence dosud jen tušené živočišné elektřiny. Radost z objevu mu zkazil universitní profesor Alessandro Volta, jenž prohlásil, že sice o elektřinu jde, ale nikoliv živočišnou. Přidal i vysvětlení, že za ony pohyby žabích stehýnek zavěšených na měděných háčcích umístěných na kovovém zábradlí mohlo elektrické napětí mezi železným zábradlím a měděným háčkem, a že proud prošel žabím stehýnkem až když se ho Galvani dotkl pinzetou či skalpelem. Oba páni profesoři se o to dlouhá léta dohadovali, až dospěli k usmíření, jež dostalo podobu Voltova galvanického článku, který se stal prvním zdrojem elektřiny vyrobené jinak než třením; v názvu článku jsou totiž – jak vidno – použita jména obou „soupeřů“.