KDYŽ ELEKTŘINA DOKÁZALA prostřednictvím elektrického telegrafu, že přece jen bude k něčemu dobrá, napsal anglický vynálezce J. P. Joul: „Jsem stále více přesvědčen o tom, že účinek elektromagnetického přitahování se nebude moci využít jako zdroj síly. I když parní stroj má nízký výkon, elektrický stroj ho nikdy nepřekoná." A učebnice fyziky pro gymnázia a reálné školy vydaná v roce 1870 hlásala: „Poněvadž se v bateriích mnoho zinku spotřebuje, a tudíž hybostroje značného nákladu vyžadují, nelze očekávati, že by elektromagnetičnost co síla hybná vešla v užívání všeobecné.“ Také v knize „Geschichte der Elektrizität“ z roku 1884 se pravilo, že elektromotory nemohou v žádném případě nahradit parní stroje; nanejvýše se prý uplatní v dopravě, ale jinak budou vládnout stroje poháněné parou a vodními koly. Ozývaly se dokonce hlasy, že kdyby elektřinou poháněné vozy převážely potraviny, mohly by se stát – pečivem počínaje a třeba masem konče –zdraví nebezpečnými.