ORIENTACI LIDÍ, KTEŘÍ SE POHYBOVALI PO CESTÁCH, usnadňovalo specifické silniční značení. Římané kvůli tomu přišli zřejmě kolem roku 120 př. n. l. s milníky (jejichž název souvisel s tím, že udávaly vzdálenost v mílích), které pocestné a zejména vojáky informovaly o tom, jak daleko jsou od Říma. Novodobé milníky zaváděl na přelomu 17. a 18. století August II. Silný (1670—1733) panující v Sasku a Polsku. Jejich obdobou byly verstníky, které nechal zřizovat kolem roku 1700 ruský car Petr Veliký (vládl v letech 1689—1725). Od roku 1789 se v Německu začaly objevovat hodinové kameny uvádějící vzdálenost v hodinách. Na našich silnicích se vztyčovaly kromě milníků také tzv. pyrámy, kamenné rozcestníky, na nichž byly nápisy informující o tom, do kterého města ta která silnice vede. Na křižovatkách se rovněž zaváděly na dopravní informace bohatší cestníky, což byly 140 cm vysoké kamenné bloky, které na svých stranách (jejichž počet odpovídal počtu silnic, jež se zde sbíhaly) oznamovaly „směry a vzdálenosti od hlavních zemských středisek dopravy velkým zřetelným písmem pro vozidla rychle a daleko jedoucí“ a vyznačovaly místa „mezi tím ležící menším písmem pro jezdce na kolech a koňmo a pro zvolna jedoucí povozy“. Z cestníku bylo také možné zjistit podle barevného označení informaci, kterou nám dnes podávají čísla silnic. Roku 1913 bylo (kromě menších změn) zavedeno barevné značení silnic i pro Moravu a Slezsko.