NEJSTARŠÍ CIHLY, KTERÉ LIDSTVO ZNALO, byly nepálené a používali je např. Egypťané. Jako materiál pro ně sloužil jíl promíchaný se slámou, otrubami nebo zvířecími chlupy, a takto vzniklá směs se pomocí dřevěných forem tvarovala do kvádrů a sušila na slunci. U nás se tyto cihly používaly až do 19. století, říkalo se jim bačkory, ev. vepřovice, kotovice, surovice, buchty apod. Pálené cihly byly použity v 6. století př. n. l., a to na slavnou Babylonskou věž a znali je nesporně i Římané od doby císařství (trvajícího asi od roku 31 př. n. l. do r. 476). Jejich výrobou zaměstnávali v době míru vojáky, kteří si své výrobky „podepisovali“ vyraženým číslem své legie. Krátce před počátkem našeho letopočtu je používali např. i Číňané, kteří je vyráběli větší, než bývaly cihly evropské, často je zdobili a protože se obávali, že červená či načervenalá barva by mohla způsobovat požár, vyráběli je šedivé.
K nám se pálené cihly – ve srovnání s dnešními plošší a širší - dostaly začátkem našeho letopočtu díky tomu, že z nich římští vojáci stavěli na Moravě vojenské pevnůstky.
(Dokončení 5. 2.)