(Dokončení z 5. 1.)
Připravil si i pozdravnou řeč, kterou dakotské náčelníky doslova ohromil. Vzájemně vykouřili dýmku míru, obřadně si vyměnili jména; bílého bratra oslovovali Na-poš-tan (dakotsky „náprstek“ se řekne „na-po-štan-pi-dan“), a obdarovali ho indiánskými artefakty, mezi nimiž byl velmi cenný plášť z bizoní kůže s trojbarevnou malbou zobrazující bizona. Dárcem byl náčelník Malá Vrána (Taoyateduta), který patřil k dakotským Mdewakantonům. Podle zápisků víme, že Náprstka nezajímaly jen indiánské předměty, ale především jejich postavení ve společnosti a sociální problémy. Výsledkem výpravy byly pro Náprstka nejen cenné exponáty, které hodlal věnovat pražskému Národnímu muzeu, ale také zajímavé informace o životě, které hodlal dále šířit. První přednášku měl ještě v americkém Milwaukee a další ohromil Pražany po svém návratu domů v roce 1858. Z Národního muzea se pak kolekce předmětů dokumentujících život prérijních indiánů dostala zpět do Náprstkova muzea, kde je dodnes chloubou indiánské expozice.“