JEŠTĚ POČÁTKEM 19. STOLETÍ BÝVAL SILVESTR téměř obyčejným dnem. Vědělo se o něm nanejvýše pouze to, že je zasvěcen památce papeže Silvestra I., jenž vydal nařízení, aby oltáře byly zhotovovány z kamene a nikoliv ze dřeva, vyhlásil neděli za den pracovního volna, zakázal používat ukřižování jako trest smrti a zemřel 31. prosince roku 335. Výjimečným se onen den stával teprve od přelomu 18. a 19. století, a to kupodivu nejdříve na venkově. Zde tzv. ometačky, staré chudé ženy oblečené do černého s hlavou omotanou bílým šátkem, který jim zakrýval téměř celý obličej, obcházely dopoledne vesnici, třikrát zaklepaly na dveře a bez pozvání vstoupily do kuchyně. Zde ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého třikrát ometly březovou větvičkou kamna, aby dobře hřála a nic se na nich nepřipálilo, a popřály hospodáři, aby jemu i rodině „Panbůh dal šťastnej novej rok“. Za toto „vystoupení“ vyinkasovaly od hospodyně pár drobných. Města začala Silvestra slavit o něco později. Nejprve muži chodívali do hospody, zatímco ženy na ně čekaly doma, a od poloviny 19. století se lidé bavili v divadlech, kabaretech, šantánech, ev. v podnicích sice horších kvalit, ale levnějších.