S VÁNOCEMI SOUVISELY POCHOPITELNĚ BETLÉMY neboli jesličky, které byly u nás k vidění teprve od roku 1562, kdy je připravili jezuité v pražském kostele sv. Klimenta. Když je však roku 1782 Josef II. zakázal vystavovat ve svatostáncích, začali si jimi lidé zdobit své příbytky. Postavy se pochopitelně musely zmenšit asi z jednoho metru na třetinu i méně, byly zhotovovány z pomalovaného tuhého papíru, z chlebové střídky, z vosku, dřeva či ze žitné mouky smíchané s klihem a pilinami, přičemž tato směs se nalévala do keramické formy a pekla v peci. Fantazii se meze nekladly, takže někdy se v betlémech objevovala nikoliv exotická krajina s velbloudy, nýbrž typicky česká krajina, jindy hospůdka, náměstíčko, hrad, les s poustevnou apod. Výroba těchto betlémů vylepšovala rodinný rozpočet mnoha nezaměstnaných. Nejslavnějším se stal betlém, který je k vidění v Třebechovicích pod Orebem. Vyřezával ho jedenačtyřicet let – od roku 1885 do roku 1926 – z lipového dřeva sedlák a truhlář Josef Probošt spolu s řezbářem Josefem Kapuciánem. Dílo se postupně zvětšovalo, a dnes je tu v české krajině s městskými domy, paláci, hradem a stromy na 200 figurek, předvádějících práci lidí v podhůří Orlických hor. Původně měl být betlém nepohyblivý, ale po čase zkoušel J. Probošt oživit postavičky pomocí provázků, na nichž je vodil jako loutky. Jelikož však jejich pohyby byly trhané, prý jako by měly škytavku, požádal sekerníka (tj. zaměstnance mlýna, který sestavoval mlýnské ozubené mechanismy) Josefa Frimla, aby mu zhotovil 150 ozubených, do sebe perfektně zapadajících koleček z bukového dřeva. Díky tomu je zde k vidění 51 pohyblivých figurek a 120 jich jezdí na pásu. Zpočátku se betlém poháněl ručně klikou, která je dnes nahrazena elektrickým motorem. Poté, co Josef Probošt roku 1926 zemřel, skončil betlém v bedně v jedné staré kůlně, odkud ho zachránil třebechovický pan řídící František Skřivan.