PRODEJCI SE NA NÁMĚSTÍCH PŘEKŘIKOVALI a snažili se jeden druhému odehnat zákazníky a tím co nejvíce navršit svůj výdělek. Ohřívali se přitom u hrnců naplněných řeřavým dřevěným uhlím a mnohdy údajně i u plecháčků s horkým rumem. Prodavači v kamenných obchodech (kteří měli v 19. století i v nesváteční dny otevřeno minimálně do 22 hodin, kdy se zamykaly domy) rozdávali stálým zákazníkům drobné pozornosti, aby k nim přicházeli i další rok; zákazníci samozřejmě neprotestovali a odnášeli si spokojeně domů vánočky, kalendáře apod. Domovníci činžovních domů zase v předstihu obcházeli nájemníky, přáli krásné svátky a i oni dostávali obvykle menší pozornosti. Na blížící se svátky vánoční upozorňoval také Mikuláš, který chodíval se svým doprovodem jak po veřejných místnostech, tak po domácnostech s malými dětmi, jimž rozdával dárky jako jablka, ořechy, cukrátka, křížaly apod. Koncem roku 1535 navrhl Martin Luther, aby bylo rozdávání dárků přeloženo na Vánoce a aby dárcem se stalo děťátko nazývané mazlivě Ježíšek. My jsme si ovšem dárečky nosícího Mikuláše pro jistotu ponechali také.