U NÁS SE VÁNOCE SLAVILY DO 17. STOLETÍ PŘEDEVŠÍM V KOSTELECH , kde se hrávaly i církevní vánoční hry. Studenti, kteří je předváděli, do nich však vnášeli občas světské scénky, takže byli z kostelů vyhoštěni a chodívali hrát dům od domu, což byl možná začátek koledování. Slavení tohoto svátku se čím dále tím více přenášelo do domácností. Předvánoční přípravy začínaly již koncem listopadu, kdy na městské trhy přijížděli v 18. a 19. století prodejci ze širokého okolí. Komu cinkaly v kapsách mince, ten si mohl vybírat Mikuláše, čertíky zdobené prý kožešinou z černých koček, nafukovací mňoukající balonky, plechové svícínky na stromky, zlaté řetězy, dekorace pro betlémy a skleněné ozdobičky. Oblíbeným hitem bývali švestkoví panáčci: tvořily je sušené švestky napíchané na špejle tak, aby tvořily postavičku, na niž byl mašlovačkou nanesen tuk, aby se leskla, a na její hlavičku byla nasazena bílá papírová čapka. Panáček zdobil jídelní stůl minimálně do prvního dne nového roku; teprve pak po obřadném rozloučení skončil v ohni. Velkým lákadlem bývaly i laskominy jako mandle, turecký med, marcipán, fíky, pomeranče či orientální pamlsek zvaný sučuku, což byly jakési jaterničky v barvách červené a žluté, které lákaly především svou cizokrajností (byla to prý směs cukru a škrobu). Zájem býval i o třesolky, což byla jablka, která měla místo stopky stéblo slámy, jehož rozříznutý vršek byl ověšen mandlemi a rozinkami.