DOTAZ: CO JE PRAVDY NA TOM, ŽE NULA MĚLA MEZI ČÍSLICEMI VÝJIMEČNÉ MÍSTO?
Odpověď: Tato číslice byla „objevena“ nezávisle mnoha národy. V Egyptě ji využívali účetní a architekti, a v římské říši s ní pracovali astronomové; např. alexandrijský astronom Ptolemaios (asi 100—po 170) používal symbol 0 i na konci čísel, čímž zpřesnil jejich zápisy. Číňané využívali od 4. století př. n. l. nejstarší podobu nuly – tj. prázdné místo na počítací destičce; skutečnou, tj. vyznačenou nulu přijali teprve asi v 10. století n. l.
Nulu „objevili“ také američtí Olmékové a nezávisle na nich Mayové kolem roku 357 n. l. Od roku 458 n. l. s ní začali počítat jako s plnohodnotnou číslicí Indové. Stanovili také pravidla, podle nichž přičteme-li či odečteme-li nulu, číslo se nezmění, ale při vynásobení nulou vše zmizí, neboli počtář dostane pouhou nulu. Díky takto pojímané nule se nejen zjednodušily matematické úkony, při nichž se používaly římské číslice, ale bylo možno psát správně čísla typu 101, které by bylo bez nuly na místě desítek chybné. Arabové nazvali indický symbol pro nulu „sifr“, tj. „prázdný“, z čehož vznikla „naše“ cifra. Řekové žijící v Alexandrii psali nulu v době kolem roku 300 př. n. l. takto: . Teprve perský matematik al-Chorezmí, který prý jako první popsal indický matematický systém, doporučoval ve svém díle „Čísla Indů“ z první poloviny 9. století označovat nulu jako prázdný kroužek, čímž vznikla nula v dnešní podobě.
Nulu znali i Římané; říkali jí nullus, což znamená „žádný“.