(Dokončení z 3. 11.)
MOŽNÁ, ŽE SE PO TAKOVÉM ZVÁŽENÍ POVAHY JEDNOTLIVÝCH ARGUMENTŮ UKÁŽE, že se jedná o problém rodičů a nikoliv o něco, co by mohlo být problémem adoptivního dítěte. Kromě toho by měli rodiče vzít v úvahu to, jaký je mezi nimi a adoptivním dítětem vztah. Je-li kvalitní, intenzivní a pozitivně laděný, pak je možné předpokládat, že vydrží i tuto zkoušku. Pokud je tomu ovšem naopak, tj. pokud jsou vztahy konfliktní, může informace tohoto druhu situaci ještě zhoršit.
Je ovšem otázkou, zda informaci o adopci je nutno pokládat za informaci nepříznivou. Je totiž možné argumentovat tím, že dítě by bez adopce žilo v kolektivním dětském zařízení, zatímco díky adopci žilo v individuální péči adoptivních rodičů. Myslím, že se nemýlím, když budu předpokládat, že do obav adoptivních rodičů se vkrádají i obavy z postoje veřejnosti, která - alespoň u nás - na adopci stále ještě pohlíží s jistým despektem. Z tohoto hlediska vzato by bylo jistě vhodnější, kdyby nositeli zprávy o adopci byli adoptivní rodiče, a ne cizí lidé.