ZÁMOŽNÝ PRÁVNÍK JAN Z NEPOMUKU (původně se jmenoval Jan z Pomuku) žil za vlády Václava IV., který ho nechal 20. března roku 1393 kolem 21. hodiny večer hodit z Karlova mostu do Vltavy. Traduje se, že to měl být trest za to, že odmítl prozradit obsah zpovědi královny Žofie, s níž se chtěl král nechat rozvést. Podle historiků to však není pravda. Jednak tento vysoce postavený muž nebyl „pouhým“ zpovědníkem, jednak se král nehodlal s manželkou Žofií rozvádět. Právník se pouze nešťastným způsobem zapletl do králova sporu s tehdejším arcibiskupem, Václava IV. to velmi rozzlobilo a tak ho (i dva jeho kolegy) nechal vyslýchat, protože chtěl zjistit, co proti němu arcibiskup připravuje. Bohužel Jan z Nepomuku na následky výslechu zemřel, a tak král nechal jeho tělo hodit do Vltavy, z níž bylo vytaženo 17. dubna téhož roku a pohřbeno. Aby mohl být Jan Nepomucký v roce 1729 svatořečen, byly jeho ostatky exhumovány; tehdy z jeho lebky vypadla červená tkáň označená za jazyk, který v letech 1729 až 1866 přišlo políbit téměř sedm milionů lidí! Kromě toho se tehdy rozběhl výnosný obchod se „zázračným lékem“, jímž byl údajně prach smíchaný s hlínou z Nepomukova hrobu. Právě o tomto údajném jazyku napsal v roce 1847 K. H. Borovský parodii na poutnickou píseň „Maria, pomoz, pomoz“. Text parodie zněl: „Svatý Jene z Nepomuku, drž nad námi svoji ruku! Ať nám Bůh dá, co dal tobě, by náš jazyk neshnil v hrobě!“ Ovšem roku 1973 Emanuel Vlček při antropologickém výzkumu Nepomuckého ostatků zjistil, že šlo nikoliv o zázračně zachovalý jazyk, nýbrž o mumifikovanou mozkovou tkáň. Během doby, kdy Nepomuckého tělo bylo ve vodě, proběhl v jeho tukovitých tkáních rozkladný proces zv. adipocire neboli zmýdelnění. Při něm tkáň sice změkne, ale nerozpustí se, a pokud se ostatky dostanou do suchého prostředí, sice se scvrknou, ale mohou si dlouho zachovat svoji původní barvu.