PRVNÍ, RUČNĚ OVLÁDANÁ TELEFONNÍ CENTRÁLA byla zprovozněna 11. srpna roku 1882 na pražském Malém náměstí (u náměstí Staroměstského) v Richtrově domě čp. 459/11. Zřídila ji firma „Pražské podnikatelské telefony v Praze“ v čele s dr. Janem Palackým (synem Fr. Palackého), sloužila zpočátku jedenácti platícím účastníkům bydlícím od ní do vzdálenosti dva kilometry, a v předstihu ji mohli navštívit redaktoři Národních listů, kteří 21. května 1882 napsali: „Měli jsme příležitost prohlédnouti si dotyčné aparáty a doznáváme, že konají službu svou znamenitě.“ Ústředna fungovala denně od 8 do 18 hodin s dvouhodinovou polední přestávkou a nepřetržitě byla v provozu o rok později, kdy se přihlásil stý účastník, jímž se stal (dva roky po požáru Národního divadla) pražský hasičský sbor. Žadatelé o připojení se museli zavázat, že si stanici podrží jeden rok a že zajistí, aby nebyla zneužita k protistátní činnosti. První seznamy účastníků byly útlé, jen výjimečně se v nich některé příjmení opakovalo dvakrát, a až do 30. let minulého století v nich nechybělo upozornění, že za bouřky je třeba přístroj vypnout, neboť první telefonní vedení se rozvádělo po fasádách a bylo pod proudem. Do této první pražské ústředny se chodili lidé dívat, protože nemohli pochopit, jak se může hlas vejít do drátů a projít k uchu jiného člověka. Obsluhu tvořily ženy, které se v zahraničí lépe osvědčily, než muži. Roku 1896 přišel tříminutový hovor na tolik, co 2 q uhlí, zpočátku si lidé pletli sluchátko s podobně vypadajícím mluvítkem a jelikož nepomohlo ani to, když se začaly odlišovat barevně, byl mikrofon upevněn k aparátu, zatímco sluchátko zůstalo viset na šňůře.