SLOVA MAJÍ MNOHDY ZAJÍMAVOU HISTORII a tak si ji u některých připomeňme. Výraz kuchyně vznikl od slova kuchati, sporák od slova spořiti, šití a s ním související slova pocházejí od šídla, žehlička od slovesa žéci (neboli žhnouti), a nábytek od slova nabytý (původně se tím rozuměl veškerý majetek vč. domácích zvířat či ryb v rybnících a později např. i příjem z kostelů). Výrazem postel se původně označovalo to, čím bylo lůžko postláno (sláma, houně, peřiny, kožešiny, prostěradla), zatímco dřevěná či kovová konstrukce se nazývala lůžko či lože. Slova hejduk či tatarka označovala pohanku (první bylo odvozeno od německého slova das Heidekorn, neboli pohanské zrno, protože přišla z východu od pohanů, a to druhé souviselo s tím, že oněmi pohany byli Tataři). Krejčí dostali název podle toho, že původně pouze krájeli (tj. stříhali) sukno, a jen někteří z něj šili i šaty, a staročeský výraz pro „oráče“ byl „rataj“, což se zachovalo v názvu Ratají nad Sázavou. Půlnoc znamenala ve staré češtině sever (který dnes značíme písmeny S nebo N od německého slova Nord a anglického North), a poledne značilo, že je řeč o jihu (písmeny J či S z německého slova Süd či anglického South). Potíže bychom měli při setkání s našimi předky také s některými číslovkami. Např. dvaadvacítka se nazývala dvamecítma (10 + 2 + 10), třiadvacítka třimecítma atp. A víte, co v minulosti znamenalo slovo „libozměna“? Klavír.